Category Archives: Umelci

OLDstars (CZ) Theatre
5
zář

„Eště tě trochu podržím, vole, ne, abys kurva pocítil, co je to trýzeň života“.
Hodně dramat se snaží mluvit o nejjednodušších lidských věcech pomocí zvláštní, umělé, nadmíru vážné formy. Mnoho situací, které se jeví jako velice dospělé, jsou ve skutečnosti infantilní. O setkání dvou lidí, kteří si výborně rozumějí, zároveň však si nejsou schopni zcela porozumět. O Batmanovi, žížalách, a o tom, kdo TAM co má.
Michał Walczak (* 1979 v Sanoku) je jeden z nejnadanějších polských dramatiků mladé generace. Jednou z jeho prvotin byla divadelní hra Pískoviště, kterou napsal roku 2002.

By Michał Walczak
Režie Petr Smyczek
Hrají Jindřiška Dudziaková a Richard Juan Rozkovec
Lightdesign Matěj Vejdělek

OLDSTARS z.s. je nezávislá umělecká skupina s vášní pro nejrůznější kulturní projekty. Ve svých klubových sklepních prostorech HarOLD a H2O inscenuje nejrůznější texty české i světové dramatiky, pořádá scénická čtení, divadelní happeningy a koncerty, organizuje divadelní festival na hradě Helfenburk, v klášteře v roudnici nad Labem a v Divadle v Celetné. Na Vltavě od června 2014 provozují kulturní plavidlo BarOnLoď.

Inheritance (SK) Music: atmospheric post - rock / alternative
22
čec

Některé propojení jsou tak silné, že je jakákoliv vzdálenost nedokáže oslabit. Právě touto vzdáleností nabírají na nové síle, která je schopna přetavit je do zcela jiných rozměrů. To je i případ kapely Inheritance, která v dubnu vydala svoje debutové EP Distances a které se u hudebních kritiků těší oblibě a pozitivním recenzím, tak jak i jejich koncertní účinkování. Projekt postavený na základě již neexistující post-metalové kapely Dawn to Come vznikl na trase Prešov-Brno. O tom, že mu vzdálenost a minimální možnost zkoušek nijak neubírají na kvalitě, svědčí i jména, kterým kapela předskakovala: irští God Is An Astronaut či američtí Pontiac.

Klíčovou myšlenkou bylo vytvořit něco v našich končinách nevídané, a tak trochu překvapit variabilitou samotného tvůrčího aparátu – trojkombinací kytara / klavír / bicí. První materiál byl hotový za necelý měsíc – bez osobního kontaktu a jen na bázi sdílení idejí.

Po zvukové stránce by se projekt dal přiřadit k moderní fusion / post-jazz scéně, nicméně v ambientním balení s důrazem na dynamický vývoj. Arytmické kytarové rify v čistém zvuku ponořené do echa, doprovázené klasicky znějícím klavírem a gradované překalkulovanými groovami bicích. Z hlediska muzikantských preferencí z minulých projektů je Inheritance velký krok do neznáma nejen v našich končinách. Proto se tuto ambiciózní formaci vyplatí v budoucnu sledovat.

www.inheritance.bandcamp.com

www.facebook.com/inheritance

www.thesirenssound.com/review-distances-ep

www.youtube.com/Inheritance

Joanna Gerigk – “Miss Julia Pastrana” – záznam ze scénického čtení (PL) Theatre
30
čec

Joanna Gerigk studovala scénografii v Lodži, divadelní vědu ve Varšavě a režii v Krakově a ve Vroclavi. Jako režisérka pracovala nejen v Polsku ale i v Praze (Dejvické divadlo – asistence u Miroslava Krobota a režie v Divadle No Kakabus). Realizuje se úspěšně i jako oceňovaná autorka divadelních textů. Dnes působí jako asistentka na Divadelní Vysoké škole ve Vroclavi a nadále režíruje divadelní projekty v Polsku i v Praze.

O autorské hře Miss Julia Pastrana

Na ArtWay Festu uvidíte videoprojekci záznamu z ojedinělé polské realizace scénického čtení její hry Miss Julia Pastrana, která byla oceněna na celostátní soutěži profesionálních dramatiků v Poznani 2010. Po projekci bude následovat otevřená diskuze s autorkou k této hře.Záznam hry je z finále soutěže Metafory rzeczywistości, kterou organizuje Teatr Polski w Poznaniu. Z víc jak 200 polských dramatických textů do finále postoupily tři – 18. září 2010 se konalo scénické čtení hry Miss Julia Pastrana prawdziwa historia, které režíroval Kuba Kowalski, hráli herci z Teatru Polskiego v Poznani: Ewa Szumska, Piotr B. Dąbrowski, Wojciech Kalwat, Marek Szkoda, Paweł Siwiak, Maciej Zabielski (jako host).

Ukázky z tvorby Joanny Gerigk:

Cukier (Wroclav 2012): https://www.youtube.com/watch?v=u5hIs0szrmk
Le Filo Fable (Walbrzych 2012): https://www.youtube.com/watch?v=pXijHkuVXQw
O Bodříkovi (Praha 2013): https://www.youtube.com/watch?v=td7dJFE_zlg
Vodníkův sen (Praha 2011): https://www.youtube.com/watch?v=llsAAko2vHM

Vojtěch Otčenášek (CZ) Visual Arts: exhibition, workshop
21
čec

 Vojtěch Otčenášek je vystudoval střední uměleckou školu designu – obor Užitá a propagační grafika a VOŠ Collegium Marianum – obor Restaurátorství a konzervátorství. Pracuje jako výtvarník na volné noze a pohybuje se i v oblasti sociální péče a loutkového divadla, je členem loutkového souboru BARIBAL.CZ. Hlavní náplní jeho výtvarné činnosti je knižní ilustrace pro děti, případně pro dospělé. Častým námětem jeho obrazů je tzv. posunutá realita, kdy se dva zdánlivě neslučitelné elementy propojí a vytváří ucelený živý dojem. Rád se pohybuje na poli imaginace a exprese a rád zkouší nové technologické postupy pro realizování svých vizí.

 

O výstavě “Podněty”

 

“Cyklus koláží, který vznikl za rok 2013-14, jsem pojal jako absurdní reakci na podněty v lidském životě. Nadlehčil jsem témata jako jsou hněv, nebezpečí nebo prosté vyrušení v koupeli. Právě tak je zde zachycen například humorný posun pro ” Ženu (Mašinu) ” která jen pracuje a nic jí nezajímá, či “Vetřelci”, jenž jsou posunutým ztvárněním možného konce naší civilizace z knihy  ” Válka světů ”  od H.G. Wellse. Chtěl jsem, aby koláže nepokrývaly celou plochu a nechal jsem barevný papír působit mezi výstřižky, jako doplňující prvek. V některých případech se u koláží objevují barevné proužky, které svým umístěním rozhýbají jinak statické koláže. Koláž je pro mne bizarním ztvárněním zdánlivě nesourodých prvků a proto k nim vždy přistupuji s humorem. Někdy i černým a nechám se představivostí vést do jiných sfér lidského vnímání.”

 

www.facebook.com/VojtechOtcenasek

www.vojtechotcenasek.cz/

 

Cink Cink Cirk (CZ) Performance: New Cirkus
5
zář

Novocirkusová skupina pěti mladých performerů, kteří tvoří svůj vlastní, lehce cinknutý svět, se sešla v roce 2012 v centru pro nový cirkus – Cirqueon. Všichni se věnují umění už od malička. Někdo kouzlí, někdo tančí a nebo například hraje na hudební nástroj. Do Cirqueonu je přivedla touha rozvíjet se v novocirkusových disciplínách, jako je vzdušná akrobacie na šále nebo hrazdě, pozemní sólová nebo párová akrobacie, žonglování, ale také třeba pantomima. Asi to byl osud, ale i velká dávka štěstí, že se všichni potkali a zjistili, že mohou tvořit vlastní společné umění, ikdyž každý svým osobitým způsobem.

Dovednosti, které načerpali u zkušených lektorů, ale také navzájem sami od sebe, promítají do své první společné inscenace CINK? a následně do představení ”BUM”.

”BUM”

Cirkusáci, židle, kytara,

míček, klobouk, ulice.

Hudebník, dítě, sklenice,

paraplíčko, bota… Pocházíme všichni z okurek?

Nové představení souboru Cink Cink Cirk, které klade mnoho závažných otázek lidské existence.

 Hrají: Zuzka Drábová, Filip Zahradnický, Lukas Bliss, Aleš Hrdlička a Prokop Jelínek

Koncept a choreografie: Cink Cink Cirk

Supervize: Eliška Brtnická

Hudba: Prokop Jelínek
Výtvarník: Simona Drábová, Pavla Zahradnická a Cink Cink Cirk

Milan Remáč – Gunár (SK) Film
7
zář

Milan Remáč je absolventem pražské FAMU, pochází ze Slovenska. Věnuje se filmu a divadlu. Má rád komedie a sitcomy, což se promítá i do jeho tvorby. Ve všech svých projektech se snaží nalézt komické absurdno ve vážných situacích. Námětem jeho tvorby je chaos v životě způsobený neupřímností v mezilidských vztazích, lhaní svým nejbližším, svému okolí a zejména lhaní sám sobě. V současné době připravuje s Janou Micenkovou divadelní sitcom.

O filmu “Gunár”

Gunár je příběhem Adama a jeho manželky Mariky, kteří se každý po svém vypořádávají s překážkami na cestě proměny jejich životních snů v realitu. Adam sní o tom, že se jednou stane slavným režisérem, nejlépe Jean-Lucem Godardem. Kromě nestydatého blábolení o filmech a filmových teoriích ale pro to nic nedělá. Ve svém předstírání talentu a uměleckých schopností došel tak daleko, že sám sobě věří, že je slavný a talentovaný režisér.  

Marika je na rozdíl od svého dosebezahleděného introvertního muže racionální ženou, která je zvyklá tvrdě pracovat na uskutečňování svých snů i za cenu vlastního ponížení, ztráty sebeúcty nebo vědomé manipulace svého okolí.Mladý pár žije v moderním bytě, do kterého svojí energii investuje Marika. Energie má tolik, že stíhá budou svojí kariéru, péči o byt i o netečného Adama. 

Při přípravě svého filmu se Adam seznámí s Matějem, mladým hercem, do kterého se bezhlavě zamiluje. Je ale jeho láska výsledkem nějakého citu nebo zoufalým hledáním uměleckého souznění, které Adam u Mariky nenachází?Matěj se chová k Adamovi jako k režisérovi, ale odmítá jeho návrhy na sblížení. Opravdu mu vadí to, že je Adam ženatý? Adamův sen o novém úspěšném životě se zdá být na dosah. Stačí získat Matěje. A jelikož se Adam už sám zamotal do svých lží a snů, nevadí mu vytisknout cizí scénář a vydávat jej za svůj.

Marika vědomě přestala jíst antikoncepci. Když si je konečně jistá svým těhotenstvím, Adam ji opouští a odchází k Matějovi žít na plno svůj sen o svých velkých filmech. Ještě neskončila ani jeho malá oslava nového života, když Matěj odhalí Adamův podvod a vyhodí ho.
Adam nemá kam jít, a proto se vrátí k těhotné Marice. Teď mají jedinou šanci, kdy se na sebe a svůj život můžou upřímně podívat. Jakou cenu jsou oba ochotni zaplatit za to, aby zůstali spolu? Žít svůj sen může být těžší než ho dosáhnout.

 

Jaroslav Kratochvíl (CZ) – Poválečné dějiny Československa film
9
zář

Jaroslav Kratochvíl ukončil studia Katedry dokumentární tvorby na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho autorské dokumentární filmy se věnují převážně politickým tématům (filmy Generál, In vino veritas …).

V poslední době se zabývá vztahem mezi filmovým zobrazením historické události a následnou interpretací takovéhoto obrazu (filmy Mnichovský diktát, Poválečné dějiny Československa). Tento jev zkoumá na pozadí vzdělávacího systému, který právě skrze obrazy historických událostí formuje naše vnímání těchto momentů.

V současnosti dokončil absolventský celovečerní dokumentární snímek o lovu a myslivosti s pracovním názvem – Lovu zdar!

Film čtvrtého ročníku Katedry dokumentární tvorby.

SYNOPSE:

Surrealistický výukový film popisující nejdůležitější momenty poválečných dějin Československa (1948 – 1989) a následně formou filmového testu ověřuje nabyté vědomosti.

Horáková visí, Palach hoří, političtí vězni trpí, klíče cinkají a Vašek s Olgou na Hrádečku nosí stbákům čaj. Ověřte si jak moc se vyznáte v naší novodobé historii.

Hraný dokumentární film míchá přehrávané autentické historické události s dokumentárními stylistickými prostředky a audio výpověďmi. Získaný mix odráží rozpor mezi „dokumentární pravdivostí“ a „fikční realitou“, jež se nutně střetávají a koexistuji ve snaze zpětně interpretovat dějiny.

ANOTACE:

Mysleli jste si že poprava Milady Horákové nemůže být zábava. Omyl! Budete se za břicha popadat.

Surrealistická výuková koláž nejpopulárnějších historických momentů našich poválečných dějin, v které najdete všechny naše oblíbence: Horákovou, jenž visí, Palach, jenž hoří, politické vězně, jenž trpí, disidenty, jenž tvoří, netečnou společnost, jenž nic nedělá, klíče jenž cinkají a Vaška s Olgou, jenž na Hrádečku nosí stbákům čaj.

Co víc byste si chtěli pomatovat z let 1948 – 1989 než právě pár statických komponovaných obrázků… a co víc si pomatujete? Nevíte. Nebojte. Na konci bude test, v kterém si budete moct své znalosti vyzkoušet.

Film kriticky reagující na paměť zploštěnou do pár kvízových otázek — A,B,C,D…naše ikony a jejich pomníky a národní Slavíny na které se nešahá. Všichni známe, jak to bylo, kdo je hrdina, kdo padouch, jak má vypadat disident a jak komunista…tedy pardon. My to neznáme, my jsme se to naučili. Zapamatujte si, že si zapomatujete!

I náš život se stane jen školním testem. Tak tedy: Barrack Obama podepsal smlouvu o odzbrojení v Praze za A) v únoru 2009, za B) prosinec 2008, za C) duben 2009, za D) květen 2009. A že nevíte o čem ta smlouva byla? To nikdo. Ale všichni znají ten obrázek s Obamou a Hradčanama v dáli.

TITULKOVÁ LISTINA:

HLAS UČÍCÍ SE DÍVKY: Magdaléna Etzlerová

PANÍ UČITELKA: Jaromíra Mílová

PAMĚTNÍK VE ŠKOLE: Ladislav Cibulka

PŘÍSLUČNÍK POPRAVČÍ ČETY: Lukáš Kvizda

KNĚZ ASISTUJÍCÍ U POPRAVY: Prokop Souček

OBĚŤ TOTALITNÍHO REŽIMU:

DISIDENT: Radim Valák

VĚTŠINOVÁ SPOLEČNOST: Pavel Káš, Jiří Čech

PŘEDSTAVITEL UNDERGOUNDU: Jóžin Šťastný

KAMERA: Prokop Souček

ZVUK: Barbora Hovorková

MIKROFONISTA: Vitek Jíra

PRODUKCE: Pavla Kubečková, Marko Bogdanovič

STŘIH: Tomáš Polenský

NÁMĚT, SCÉNÁŘ, REŽIE: Jaroslav Kratochvíl

Film vznikl v dílně: prof. Rudolfa Adlera

9 minut, HD, barevný, stereo

Studio FAMU (c) 2010

Aneta Žabková – In vino veritas (CZ) Film
7
zář

Aneta Žabková roz. Kýrová  v roce 2011 promovala na FAMU- katedře animace. Za studium na FAMU vytvořila filmy: Dobré jitro, pane upíre (2007), Nic nového pod slunce (2007), Chybička se vloudí(2008) a magisterský film In vino veritas(2012). Její filmy byly promítány na mnoha tuzemských a světových festivalech a získaly řadu ocenění. V roce 2011 dostala studentskou Cenu Josefa Hlávky. Spolupracovala na cyklech Evropské a České pexeso pro ČT, animovala znělky pro pořad Aréna národu pro TV Prima.V současné době ilustruje do dětských časopisů Sluníčko a Mateřídouška a připravuje svůj krátký animovaný film a dvě knihy.

Film In vino veritas

Kreslený film Anety vypráví o třech ženáchstředního věku, které se setkávají po 25 letech a konfrontují své životní osudy. Film získal v roce 2013 ocenění za nejlepší studenstký film na chorvatském festivalu FIFES, Cenu diváku na americkém festivalu Womanimation! 2013 a Cenu za umělecký dojem na XVIII. MFF animace pro děti a mládež Zlatá rybka v Gelendžiku.

Jana Micenková – “Co nového, Terezko” (SK) Short Film
6
srp

Jana Micenková vystudovala scénáristiku a dramaturgii na pražské FAMU. Mimo filmu se věnuje i tvorbě divadelních textů a divadelní režii. Od roku 2008 byla leaderem divadelního souboru Žízeň po divadle, s kterými vytvořila dvě úspěšné autorské hry: Terezka a Šváb na facebooku. Spolu s režisérem Milanem Remáčem, který je také členem tvůrčího tandemu SCARFandBARRET, v současnosti pracují na tvorbě prvního divadelního sitcomu.

V roce 2012 založila divadelní skupinu NEKROteatro a vytvořila autorskou hru NEKROgames, kterou máte možnost na ArtWay Festu vidět.

O filmu “Co nového, Terezko”

Jana tento krátkometrážní film natočila při svých bakalářských studiích. Film se dostal do soutěže na mezinárodním filmovém festivalu BRNO 16. Pojednáva o looserském životě osamělé ženy, utápějící svůj žal a sebelítost v alkoholu.

Mimo jiné natočila i film Zuřivost – o přátelství chlapce s downovým syndromem a malé holčičky, uprostřed léta na nudném rozpáleném sídlišti. Tento film získal cenu za hlavní mužský herecký výkon na festivalu Mental power.