Category Archives: Visual Arts

Sylwester Stabryła (PL) Visual Arts: exhibition, workshop
21
čec

Sylwester Stabryla vystudoval uměleckou fakultu na Univerzitě v Radomu u profesora Andrzeja Gieragy. Umělecké tvorbě se věnuje již přes 20 let. Jeho díla jsou velmi asketické a přesto osobní. Zobrazují lidi v každodenních ale intimních situacích. Ve své tvorbě se snaží zaměřit výrazové prostředky na jedinečnou osobnost konkrétního modelu, aniž by byly příliš popisné, zahrnují jen nezbytné detaily a soustředí se na materiál jakožto ústřední bod zájmu.

Inspiraci bere z pozorování prostředí a lidí kolem sebe, jejich chování a příběhů. Vyobrazené postavy jsou v naprosté většině případů založené na skutečných lidech s jejich charakteristickými rysy. V jeho dílech je patrná fascinace ženským tělem, ale nesoustředí se výhradně jen na tento motiv. V centru jeho zájmu je fascinace specifickými rysy člověka bez ohledu na pohlaví. Kromě cyklu “Ženy” vytvořil Sylwester Stabryla například sérii obrazů “Velcí kluci” – tucet portrétů mužů s atributy podle jejich funkcí, povolání, vášní, role ve společnosti a pod., dále cyklus “Povídky z kuchyně”, kde řeší situace lidí v úzkém vztahu, například princip změny rolí u stolu.

Sylwester Stabryla byl ovlyvněný hlavně novými evropskými trendy v figurativní malby v Evropě. Konkrétně umělci, jako jsou Justin Mortimer, Tim Eitel, Alexander Tinei, Adrian Ghenie, Dan Voinea, či Zsold Bodoni. Umělec nenabízí univerzální klíč k čtení svých děl. Jak sám říká, každý by měl být veden svou vlastní intuicí, pocity a hledat své vlastní odpovědi.

www.sylwesterstabrylagallery.blogspot.cz/

www.sylwesterstabryla.wordpress.com

www.facebook.com/Sylwester-Stabryla-Painting

 

Tereza Havlíčková & André Amálio (CZ/PT) – “KinoWaltz” Visual / Dance Performance
20
srp

Tereza Havlíčková a André Amálio je duo dvou umělců, kteří pocházejí ze nejen dvou odlišných zemí – České Republiky a Portugalska, ale také  ze dvou odlišných disciplín: tance a divadla. Tereza a André spolu začali spolupracovat na magisterském studiu MA Performance Making na Goldsmiths Umiversity v Londýně v roce 2008. Od té doby vytvořili několik představení ve Velké Británii, Čechách a Portugalsku.

Zajímají se o autorské divadlo, autobiografickou tvorbu, interdisciplinaritu a multidisciplinární tvorbu textu, pohybu a visuálních forem, a témata zahrnující vztah diváka a herce. Jejich práce je založena na „Devisng Theatre“, divadle, které je založeno na procesu a spolupráci všech, kterých se na projektu podilejí.

Tereza vystudovala MA na prestižní Goldsmiths univerzitě v Londýně, obor “Performance Making” a BA na Londýnské univerzitě – obor Taneční divadlo. Má za sebou několik desítak skvělých tanečních performance, se kterými cestuje po celém světě. Mimo to působí jako učitelka kreativního tance, produkční Spitfire Company a vede taneční a pohybové workshopy.

O performance “KinoWaltz”

Kinowaltz je vizuální taneční představení, které si hraje s divákovou představivostí. Toto představení vyvolává vzpomínky na sledování starých klasik na filmovém platně. Postupně je ale projekce narušena a zároveň obohacena pohybem tanečnice, čímž se divákova perspektiva na filmy, které znal, mění a transformuje do nových zážitků smíšených s osobním vztahem k těmto filmům. Publikum je svědkem abstrakce a dekonstrukce ikonických scén zlatého věku kinematografie.

Toto sólo vzniklo na základě Tereziny dětské fantazie vstoupit na filmové plátno a zjistit, jak se žije na filmové obrazovce. Proces tohoto představení zkoumal staré klasické filmy a objevoval vztah tanečnice k nim.

Jak může být obraz narušen či obohacen pohybujícím tělem? Jaký je vztah mezi tělem, pohybem a filmovou projekcí?

Toto představení umožňuje nový pohled na scény ze známých klasických filmů 30-70. let 20. století. Během představení je tělo tanečnice postupně odkrýváno a film je sledován na jednotlivých částech těla, což mění perspektivu a dynamiku celého obrazu. Ke konci se samotné tělo stane obrazovkou a tanečnice se objeví na filmovém platně jako jedna z protagonistek filmu.

Performer : Tereza Havlíčková

Koncept a režie: Tereza Havlíčková ve spolupráci s Andrém Amálio

Krisztian Palocz (HU) Visual Arts / Design
6
srp

Krisztian Palocz je mladý designér a výtvarník pocházející z Budapešti. Počátek jeho umělecké dráhy sahá po jeho vysokoškolská studia na Fakultě hudby a vizuálního umění na Univerzitě v maďarském Pécsi. Věnoval se tam převážně malířství a sochařství, pod vedením profesorů jako Ilona Keseru, Istvan Bencsik, nebo Ferenc Lantos.

Poté přešel k studiu průmyslového designu na Moholy-Nagy University of Art and Design (Môme) v Budapešti a ve španělské Barceloně na Škole designu a inženýrství (ELISAVA).

V současnosti se věnuje doktorantskému výzkumu a vyučuje dlouhodobě udržitelného design na uměleckoprůmyslové fakultě Simonyi Karoly v Šoproni.

Kromě zaměření na udržitelnost, které lze vždy nalézt v centru Paloczových prací, se v poslední době začalo objevovat v jeho díle neobjevené území mimo geometrii a pohyb. Mimo jiné se ve svých pracích snaží najít hranice užitého a výtvarného umění. Jeho poslední umělecké projekty, zahrnují konceptuální prostorové studie, sochy, objekty, instalace a kresby.

O instalaci Tři sestry:

Na ArtWay Festu představí Krisztian Palocz instalaci podle námětu “Tři sestry” od Antona Čechova, kterou vytvoří speciálně pro náš festival. Čechovovy postavy Olya, Máša a Irina umělec zhmotní ve třech siluetách, u každé s použitím jiné techniky, a jejich skice jako stíny na bílé zdi výstavního prostoru. Minimalistický přístup subjektivního obsahu a vizuální nese odkaz hnutí “New Sensibility”.

 

Lena Gallovičová (SK) Visual Arts: exhibition, workshop
22
čec

Mladá slovenská výtvarnice pracuje s vizualitou těla a tělesnosti v kontextu prostředí. Tělesnost v umění s kterou pracuje konzekventne, už od svých ranních děl zahrnuje ego v kombinaci s často familiární stylizací jakéhosi introspektivného příběhu – príbehu přinášejícího vzletní bizarnost, za ktorou se skrývá jemnost a půvab ženského pohledu na sebe a své okolí.

Ve své tvorbě kombinuje různé média a techniky, snaží se o jejich prolnutí a výsledkem jsou zdánlivě neslučitelné formy stojící jako demonstrace jejich možností a omezení.

Ve fotografii Lena využívá redukci barev a přechod k černobílé, zároveň se snaží o posun obsahu směrem k sociálním tématům. Klasickou malbu posouvá do jiných médií, vytváří na jejím základě objekty, videa, animace, instalace… Umělkyně nabízí odlišný pohled na umění a umělecké formy, s důrazem na problematiku ženského těla, duše, intimity, identity…v kontextu společnosti, sociálních otázek a feminismu. Autorka se domnívá, že tyto témata nejsou v současné době v uměleckém kontextu populární, proto ve své tvorbě upozorňuje na jejich aktuálnost a důležitost.

Lena bude v rámci festivalu vést workshop “ Projekt Píp Show”:

“Projekt by mal byť primárne realizáciou nápadov odvodených z mojej poslednej práce. Teatrálnosť, ktorá v mojej práci nechýba, bude dominantou mojich videí a fotiek, ktoré budem prezentovať. Archetyp ženy je pre mňa podstatný, preto bez zveličovania využijem v mojej priamej reči konkrétnych priestorov prvky neprítomného tela v prevedení video inštalácie. V Diplomovej práci som sa venovala fotografii, preto by bolo video logickým vyústením. Pohyb v priestore, ktorým by bola architektúra, t.j. statika a kolosálnosť obsahuje určitý druh pamäti. Pamäti, ako niečo, čo by som poprela nehmotným telom. Prejav plochosti vnímania, bezčasovosť a manierizmus dodávajú tomuto žánru pátos, ktorý popisuje v tretej osobe javy, ktoré svojimi zmyslami vnímame. Možno aj javy, ktoré vôbec neexistujú.”

www.flickr.com/fraxinetus-baxinetus

www.fraxinetus-baxinetus.tumblr.com

Vojtěch Otčenášek (CZ) Visual Arts: exhibition, workshop
21
čec

 Vojtěch Otčenášek je vystudoval střední uměleckou školu designu – obor Užitá a propagační grafika a VOŠ Collegium Marianum – obor Restaurátorství a konzervátorství. Pracuje jako výtvarník na volné noze a pohybuje se i v oblasti sociální péče a loutkového divadla, je členem loutkového souboru BARIBAL.CZ. Hlavní náplní jeho výtvarné činnosti je knižní ilustrace pro děti, případně pro dospělé. Častým námětem jeho obrazů je tzv. posunutá realita, kdy se dva zdánlivě neslučitelné elementy propojí a vytváří ucelený živý dojem. Rád se pohybuje na poli imaginace a exprese a rád zkouší nové technologické postupy pro realizování svých vizí.

 

O výstavě “Podněty”

 

“Cyklus koláží, který vznikl za rok 2013-14, jsem pojal jako absurdní reakci na podněty v lidském životě. Nadlehčil jsem témata jako jsou hněv, nebezpečí nebo prosté vyrušení v koupeli. Právě tak je zde zachycen například humorný posun pro ” Ženu (Mašinu) ” která jen pracuje a nic jí nezajímá, či “Vetřelci”, jenž jsou posunutým ztvárněním možného konce naší civilizace z knihy  ” Válka světů ”  od H.G. Wellse. Chtěl jsem, aby koláže nepokrývaly celou plochu a nechal jsem barevný papír působit mezi výstřižky, jako doplňující prvek. V některých případech se u koláží objevují barevné proužky, které svým umístěním rozhýbají jinak statické koláže. Koláž je pro mne bizarním ztvárněním zdánlivě nesourodých prvků a proto k nim vždy přistupuji s humorem. Někdy i černým a nechám se představivostí vést do jiných sfér lidského vnímání.”

 

www.facebook.com/VojtechOtcenasek

www.vojtechotcenasek.cz/

 

Jana Micenková – “Co nového, Terezko” (SK) Short Film
6
srp

Jana Micenková vystudovala scénáristiku a dramaturgii na pražské FAMU. Mimo filmu se věnuje i tvorbě divadelních textů a divadelní režii. Od roku 2008 byla leaderem divadelního souboru Žízeň po divadle, s kterými vytvořila dvě úspěšné autorské hry: Terezka a Šváb na facebooku. Spolu s režisérem Milanem Remáčem, který je také členem tvůrčího tandemu SCARFandBARRET, v současnosti pracují na tvorbě prvního divadelního sitcomu.

V roce 2012 založila divadelní skupinu NEKROteatro a vytvořila autorskou hru NEKROgames, kterou máte možnost na ArtWay Festu vidět.

O filmu “Co nového, Terezko”

Jana tento krátkometrážní film natočila při svých bakalářských studiích. Film se dostal do soutěže na mezinárodním filmovém festivalu BRNO 16. Pojednáva o looserském životě osamělé ženy, utápějící svůj žal a sebelítost v alkoholu.

Mimo jiné natočila i film Zuřivost – o přátelství chlapce s downovým syndromem a malé holčičky, uprostřed léta na nudném rozpáleném sídlišti. Tento film získal cenu za hlavní mužský herecký výkon na festivalu Mental power.